pondělí 30. listopadu 2015

Podle vzoru židovských zabijáků režiséra Tarantina: Přistěhovalci ve videu masakrují Němce

"Hej, nácku! Za xenofobní vtip ti rozbiju hlavu!"
Německé, resp. rakouské vydání lifestyle-magazínu a online-časopisu Vice je křiklavou směsicí často oplzlého bulváru, perverze, reklamou na pornografii, prostituci a homosexualitu (někdy i všeho najednou: homosexuální redaktor Vice například líčí, jak se osobně nechal uspokojovat na velké pornografické gay party v Berlíně) a po politické stránce především hlásnou troubou agresivní pro-"uprchlické" propagandy. Navzdory prudce klesající popularitě „německé“ Merkel-Mutti německy píšící redakce tohoto média, které se podle vlastní definice orientuje na „mládežnickou kulturu“, sype z rukávu o sto šest jeden příspěvek za druhým, ve kterém je řeč o nenávistných Němcích, podpalujících uprchlické ubytovny a hlásajících „xenofobní“ názory, proti nimž je prý zapotřebí aktivně bojovat.

neděle 29. listopadu 2015

A přeci to jde!

Manfred Maurer 
Pochybovači se vždy rychle ozývají, když se mají hledat důvody, proč něco nemůže fungovat. V Česku slýcháváme až dodneška jako absurdní odůvodnění pro setrvávání na Benešových dekretech důvod, že tyto představují fundament státu, a proto v žádném případě nemohou být zrušeny. Ty stejné osoby vzápětí prohlašují, že dekrety vlastně ani vůbec už nejsou platné. Tak jak tedy? Potřebuje Česko dekrety jako fundament státu, anebo se jich může vzdát, protože něco, co už není platné, přeci už ani nemůže mít žádný účinek? Ve skutečnosti beztak jde o několik málo dekretů, které se týkají sudetských Němců (a Maďarů). Není tu tedy řeč o podkopávání státu, ale pouze o odstranění rakovinového nádoru. Ale ten, kdo se toho dožaduje, tomu se hrozí hned vizí další katastrofy: To by se přeci mohli vracet tihle sudetští Němci a budou chtít nazpět to, co se jim vzalo v letech 1945/46. A to by přeci český stát nikdy v žádném případě nesnesl.

Vše nejlepší, republiko!

Roman Joch je autorem článku "Vše nejlepší, republiko!", který vyšel v Lidových novinách 9. 10. 2015. Dovolíme si krátkou citaci: "Den vzniku 1. československé republiky 28. října 1918 je pro současnou českou společnost užitečným státotvorným mýtem českého politického národa. Každá společnost potřebuje svůj politický národ utvářející mýtus; společnou loajalitu, principy, historickou událost či hrdost, které národ spojují, na kterých se (téměř všichni) shodnou; kterých sdílení vytváří její politický národ. Jen málokdy se jedná o celou pravdu a nic než pravdu, ve většině případů jde o pravdu či část pravdy zavalenou nánosem sentimentů, iluzí a (po)věr, tedy o mýtus. Mýtus však společensky užitečný; politický národ formující a udržující pohromadě. V případě současného českého politického národa těch možností moc není. Pro některé to může být sv. Václav, ale ne pro všechny. Pro jiné snad husité, ale ze stejných důvodů, leč v gardu opačném, nikoli pro ostatní. A sekularizované většině ani jedno ani druhé asi moc neříká. České stavovské povstání na počátku třicetileté války v první polovině 17. století a následná Bílá hora jsou pro naši současnou politickou společnost relevantní asi tak jako válka růží pro společnost anglickou, tj. nijak..." Článek dále Joch uzavírá sdělením, že "28. říjen je jedním ze dvou užitečných mýtů současného českého politického národa. Tím druhým je 17. listopad (pro současnou společnost a její identitu snad ještě důležitější). A třetí už nemáme." Tomáš Krystlík, autor knih Zamlčené dějiny, pozval Romana Jocha, ředitele Občanského institutu k debatě a on pozvání přijal. (-av-) 

neděle 22. listopadu 2015

Česko-židovští poslanci orodují za Izrael a ve jménu České republiky – nelíbí se jim rozhodnutí Evropské komise o označování zboží

Za „šokující“ označila nadstranická skupina 23 židovských a českých poslanců parlamentu ČR rozhodnutí Evropské komise o speciálním označování izraelského zboží z Judska, Samaří a z Golanských výšin (Náš směr informoval). Evropská komise podle nich tímto krokem „podniká na svého klíčového spojence (Izrael – pozn.) a reprezentanta západní politické kultury v regionu propagandistický a potenciálně i ekonomicky citelný úder“. Dle znění oficiálního prohlášení skupiny poslanců pěti politických stran, které prezentoval židovský politik Robin Böhnisch (ČSSD), se Evropská komise takto „otevřeně staví proti zájmům židovského státu“. V prohlášení, jehož autorem je pravděpodobně sám Böhnisch, se „argumentuje“, že by „ohrožení či ztráta spojenectví se Státem Izrael“ dopadla negativně pro Evropu. „Ta by se zvláště po útocích v Paříži měla právě od Izraele začít učit, jak zacházet s teroristy“, doporučuje skupina židovsko-českých politických činitelů oficiální reprezentaci Evropy. Nadstandardně proizraelská pozice politické reprezentace České republiky ve srovnání s jinými evropskými zeměmi je podle těchto poslanců „racionální pozicí“ a tito dále doporučují: „Česko by se mělo podobně chovat i v případě prvního kroku k centrálně organizovanému bojkotu izraelských výrobků, takovou praxi hlasitě odmítnout a rozhodnutí Evropské komise neaplikovat.“ V textu prohlášení se navíc opatrně naznačuje, že napříště by se do struktur evropské administrativy neměly zapojovat „osoby s politicky extrémistickou minulostí“.

Rabín Daniel Mayer: Vysídlení sudetských Němců bylo správné, situace palestinských uprchlíků v roce 1948 je něco podobného

Propalestinská aktivistka diskutuje s rabínem
Daniel Mayer a Jana Ridvanová v novém Debatním klubu.
Blízký východ je nekončícím zdrojem témat a bohužel i konfliktů. Nejdelší z nich je palestinsko-izraelský nebo chcete-li židovsko-arabský. Konflikt provází termíny a pojmy, jako jsou například sionismus, právo na návrat, historická Palestina, arabské území, střet islámu a judaismu, střet civilizací.  Je zřejmé, že autoři zmíněných termínů sledují vždy nějaký cíl a ti, kteří se o problematiku zajímají nebo jsou sympatizanty jedné ze stran, pak někdy i žasnou, co vše lze v rámci argumentací vyprodukovat a tvářit se u toho vážně. Úvodem této debaty si dovolíme uvést jeden z příkladů výuky dějepisu pro 6. ročník základní školy, kde se doslovně píše: "Od dávných dob bylo území Kanaán osídleno Kananejci. Ve 13. století př. n. l. začaly na toto území pronikat kmeny Hebrejců (Židů) a stalo se jejich vlastí. Krátce po usazení Židů v Kanaánu začali na toto území, ale i na Egypt útočit ,Mořské národy', mezi ně patřilii Pelištejci - Filištíni, kteří se usadili při pobřeží Kanaánu a útočili na Židy." Z této krátké ukázky se tak děti v základní škole dozvědí, že Židé na území "pronikají a usazují se na něm" - což předpokládá dobrovolný odchod Kananejců, a naopak "Pelištejci - Filištíni na Židy útočili." - Jedni tedy pronikají a druzí útočí...

sobota 21. listopadu 2015

Takto Srbsko dělá pořádek

Podunajští Švábové, kteří byli vyhnáni po 2. světové válce, dostávají nyní v Srbsku nazpět svůj majetek
Heinrich Brditschka a jeho otec vybudovali v Jablonci nad Nisou největší výrobnu 
klenotů v Sudetech. Třikrát podal u českých soudů bezúspěšně žalobu kvůli navrácení 
majetku, jehož hodnota se pohybuje mezi osmnácti a dvaceti pěti milióny eur. 
Foto: lorena.at
Po celá desetiletí se zdálo, že Josef Springer nedokáže splnit poslední přání svého otce, který zemřel v roce 1964. Tento občan z rakouského Welsu neměl žádnou šanci, aby byl navrácen kadeřnický obchod jeho rodičů, stejně jako pozemek včetně obytného domu v srbské obci Indija (Vojvodina). Springerovi byli po Druhé světové válce, podobně jako další statisíce podunajských Švábů, vyvlastněni a vyhnáni.

Jan Schneider: Žid může přestat být židem, ale zůstává nadále Židem, praví Halacha

Bezpečnostní analytik a bývalý zpravodajec Jan Schneider, hlásící se k judaismu, patří mezi kritiky protiruské hysterie v České republice. V rozhovoru pro Parlamentní listy navíc prohlásil, že „zájmy Spojených států by se měly rozcházet se zájmy evropských zemí“. Dodal tehdy: „Není normální, když jsou svazky mezi zeměmi ,nerozborné‘ a jejich směřování ,na věčné časy a nikdy jinak‘. Je mi šoufl z lidí, kteří se chovají vůči Západu stejně devótně, jako jejich předchůdci před sedmašedesáti lety vůči Východu.“ Schneider stejně tak upozorňoval na masáž v podobě psychologického tlaku na veřejnost, aby si udělala „správný“ názor.

neděle 15. listopadu 2015

„Tajně pořízená fotografie“ Václava Vlka staršího – judeofilní rádobyhistorik opět zabodoval!

Lukáš Beer 
Jedna z autentických "tajně pořízených fotografií" z koncentračního 
tábora Osvětim. (Autor akvarely: Wladyslaw Siwek)
Patologicky posedlý němcobijec, „islamokritik“ a nepřirozeně (?) vášnivý judeofil Václav Vlk starší, se na stránkách neoficiálního tiskového orgánu české, resp. česky komunikující odnože proizraelské lobby, tj. na Neviditelném psu, čerstvě rozplakává nad skutečností, že EU nyní bude označovat izraelské výrobky z území, okupovaného židovským státem, speciálními nálepkami. Hořkost nad touto domnělou křivdou dohání tohoto autora až ke splácání konstruktu, v rámci něhož se mu podařilo vlastní nenávist vůči němectví, zlost z počínání EU vůči Izraeli a své rasové přesvědčení o kulturní nadřazenosti Židů nad Araby sjednotit v tvrzení, že na vině toho všeho je prý přirozeně a nadčasově antisemitské Německo, ovládající Evropu a bohatnoucí na úkor všech ostatních národů.

Debata: „Havloidi“ – jejich cíle, jejich moc a jejich budoucnost

Michal Urban: Multikulturalismus v Evropě ve velké míře propagovali elitní Židé / Radek Velička: Evropská unie nehájí evropské hodnoty, ale hodnoty EU 
Radek Velička a Michal Urban v novém vydání 
Debatního klubu
Téma migrace do Evropské unie, respektive do České republiky a sousedních států, je stále frekventovanější a v médiích se díky tomu objevují názory z celého společenského i politického spektra. Pohledy jsou to různé, snad lépe řečeno značně odlišné. Slova, jako například radikální, či extrémní, jsou pak přívlastkem, nálepkou o snahu negativního stigmatizování těch, kteří nahlas hovoří o tom, co jiní šeptají nebo si jen myslí. Objevují se úvahy o fašizaci společnosti, o hnědnutí, rasismu, nesnášenlivosti a přitom jsou tak označovaní lidé, kteří mají pouze výhradu vůči systému, který podle jejich názoru postupně a hlavně nevratně demontuje společnost postavenou na národních principech, na sdílené kultuře, která má mnohasetletou tradici, na náboženství, na českém jazyku. Jejich obavy pramení z prostého faktu, kterým je sílící migrační vlna s nepříliš optimistickým výhledem  do blízké budoucnosti. Obavy z příchodu velkého počtu lidí vyznávajících jiné civilizační principy, jsou pak pro ně hrozbou, které je podle jejich názoru nutné se postavit a jsou rozhodnutí bránit takovému vývoji. Do Debatního klubu přijali na téma vysvětlení pojmu „havloidi“ Radek Velička, vydavatel Vlasteneckých novin, a Michal Urban, aktivista Generace Identity. (-av-, tit. red.)

sobota 14. listopadu 2015

„Uprchlická krize“ a nový národovský princip

Gernot Facius 
Azylová lobby dokáže snadno a účinně během krátké 
chvíle zorganizovat masové propagandistické "prouprchlické" akce.
Německo, Evropa na (knižní) podzim roku 2015: Tituly, které nějakým způsobem mají něco společného s hřejícím tématem „vlast“, se sotva ještě dají spočítat. Skepse vůči globalizaci zanechává i zde své stopy. Nová generace autorů se ujímá příběhů ze svých regionů, anebo si posluhuje vzpomínkami lidí, kteří osobně prožili zbavení práv, utíkání a vyhánění. Na podzim svého života se dokonce i pamětníci, jež jsou hrdí na svou „zdařilou integraci“ a jež kdysi odbývali řeči o národní identitě jako maloměšťáctví, vydávají hledat své kořeny. Vlast je přeci jenom více než obyčejné slovo. Vlast se stává bezpečným kotvištěm, čím více se ukazují trhliny v trámoví významných politických institucí. Nyní, v otázce azylu a přistěhovalectví, směřuje evropský projekt ke svému ztroskotání. Narůstá touha po stabilních místech zázemí, kam se člověk může přechodně uchýlit. Právě tato místa začínají být díky novému „stěhování národů“ vystavována tlaku.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Adam Berčík: Co největší možná reemigrace neevropských přistěhovalců je možná

Díky Michalu Urbanovi, který již účinkoval v Debatním klubu a čas od času zmínil slova "Generace Identity", jsem začal být zvědavý o co jde. Až po relativně dlouhé době jsem se více méně náhodou dostal ke stránkám identitářského hnutí a začal podrobněji zkoumat obsah stránek, některé texty a odkazy. Překvapilo mne, že jde o hnutí mezinárodní a i to, k jakým odkazům, respektive koho, se hnutí hlásí. Rád bych se pokusil Generaci Identity představit díky Dotazníku, jako hnutí, které pro někoho může být alternativou při hledání zaujetí postoje k tomu, co se ve společnosti, politice a podobně děje. Adam Berčík, jako člen hnutí a autor řady textů publikovaných na stránkách identitářského hnutí, souhlasil s vystoupením v Dotazníku, za což mu děkuji. (-av-)

pondělí 9. listopadu 2015

Šéf bavorské AfD se vyhýbá sudetské otázce

Provokatér z německé televize ZDF se vmísil do demonstrace proti Merkelové
Tisíce příznivců AfD demonstrovaly v sobotu v Berlíně proti současné 
azylové politice aktuální politické reprezentace Spolkové republiky Německo. 
Pod heslem „Červená karta pro Merkelovou – Azyl si vyžaduje hranice“ proudilo 
podle údajů organizátorů více než 7000 lidí centrem Berlína. Policie hovořila 
o 5000 účastnících. Policie musela chránit účastníky před násilnickými 
„levicovými“ extremisty, kteří útočili i na policisty, minimálně jeden z 
nich byl zraněn. Vedoucí činitelka AfD Frauke Petry napadla ve svém 
projevu spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou (CDU) a obvinila jí z 
toho, že provádí „politiku proti vlastnímu národu“. Zkreslující a tendenční zprávu 
podala o demonstraci ČTK. Podle české agentury provázely demonstraci 
„drobné potyčky zejména s odpůrci extremistů“ (sic) a účastnilo se jí „asi 3500 lidí“. 
Mezi demonstranty se vmísil i tým veřejnoprávní televize ZDF, přičemž jeden 
ze zaměstnanců se převlekl do kostýmu klauna. Dav jeho provokativní účel odhalil 
a začal skandovat „Lügenpresse, Lügenpresse...!“ (-lb-) 
(Foto: schreenshot Youtube/Alexander Beck)
V čele bavorského zemského svazu Alternativy pro Německo (AfD) stojí několik málo týdnů emigrant z moravské Olomouce. Firemní poradce a publicista Petr Bystroň byl na jednání svazu 285 hlasy zvolen za předsedu. Ačkoliv je sám přistěhovalcem, označuje Bystroň omezení přistěhovalectví v Německu ze jednu z nejdůležitějších priorit své politiky. Je mu 44 let a vystudoval ekonomii a mezinárodní vztahy na vysoké škole pro politiku a Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově. Do Německa přišel v roce 1987, když ve věku 16 let společně se svými rodiči emigroval z Olomouce. Ovšem na otázku směrovanou na jeho postoj ohledně Benešových dekretů a napravení bezpráví spáchaného na sudetských Němcích explicitně nechtěl poskytnout odpověď. Sice poukázal na to, že se prý „v 90. letech zúčastnil četných svatodušních srazů Sudetoněmeckého krajanského sdružení“, ale řekl, že tato otázka spadá do kompetence spolkového předsednictva AfD. Ani námitka, že v Bavorsku žije mnoho sudetských Němců a ty by mohl zajímat názor zemského předsedy na věc, nedokázala Bystroně přinutit k nějakému stanovisku. (-mm-)

neděle 8. listopadu 2015

Pavel Reumann: Jako římský katolík nesdílím papežův přístup k imigrační vlně

Foto: Debatní klub
Dnešního hosta Dotazníku Pavla Reumanna jsem poznal díky profesionálnímu aktivistovi Vojtěchu Razimovi, pro kterého jsem natočil spot Státní loterie Slizka. Je učitel, právník, motorkář a jáhen. Nabídl jsem mu vystoupení v Dotazníku na téma křesťanství a on souhlasil. Zabývá se mj. otázkou, zda je Ježíš Kristus historická postava nebo pouhý mýtus, vyjadřuje své myšlenky na téma křesťanského extremismu, fundamentalismu a ortodoxie, ale také říká, co si představuje pod pojmem „poslední soud“, vyjadřuje svůj názor na homosexualitu a také na současnou přistěhovaleckou vlnu. (-av-)

Stíny na „vzorové demokracii“

Už za „první republiky“ nebyli židovští uprchlíci v Československu vítanými hosty. Exulanti z Německa v ČSR zato v první řadě útočili na Německou říši, neutěšené menšinové poměry v první republice jim ale nestály za zmínku. 
Fritz H. Schmachtel
Autoři Michal Frankl [zaměstnanec Židovského muzea v Praze, vedoucí „Odboru židovských studií a dějin antisemitismu“ – pozn. NS] a Kateřina Čapková [mj. vyučuje „moderní židovské dějiny“ na „New York University in Prague“] vydali v Praze knihu Nejisté útočiště, ve které relativizují podle jejich názoru v mnoha studiích po dlouhou dobu nekritický a pozitivní pohled na azylovou politiku Československa v letech 1933 až 1938. Podklady tvoří mezi jiným dokumenty různých ministerstev, dalších úřadů a novinové články.

Výměna obyvatelstva v Čechách a na Moravě

Chtěl bych upozornit na skutečnost, že v časopise Literaturspiegel (vydávaném Pracovním kruhem sudetoněmeckých akademiků – AKA) nedávno vyšel druhý díl mé práce o „Výměně obyvatelstva v Čechách a na Moravě v letech 1938/39“. Tato práce byla mnou zpracována po velmi rozsáhlých rešerších v různých archivech v Německu a Česku.

V prvním díle (který vyšel již v říjnu 2011) jsem doložil, že Adolf Hitler koncem roku 1938 osobně dal podnět k přijetí předpisu, který opravňoval obě vlády k vykázání určitých osob a jež se pak stal paragrafem 2 ve smlouvě mezi Německou říší a Československou republikou o otázkách státního občanství a opce z 20. listopadu 1938.

Poznámka: Tento Hitlerův pokyn proběhl v telefonátu s říšským ministrem zahraničí v Berlíně, a sice z tzv. „Vůdcova vlaku“ (velitelem byl tenkrát tehdejší plukovník Erwin Rommel), který tehdy stál na nádraží v Laa an der Thaya. „Vůdce“ koncem října absolvoval svou návštěvní cestu po „sudetském území, přičleněném k Říši“, tentokrát po jižní Moravě.

Čtenářský dopis „Sudetenpost“: „Zeman má pravdu!“

Člověk může mít rozporuplný názor na českého státního prezidenta. Nemá rád sudetské Němce a sem tam si připije. Ale má odvahu! Jak je z dalšího zřejmé, vyjádřil v rozporu s průmyslem tvorby veřejného mínění a azylantskou lobby to, co si myslí převážná část obyvatelstva: „Nikdo vás sem nezval. Když už tady jste, tak musíte respektovat naše pravidla, stejně jako my respektujeme pravidla, když přijedeme do vaší země. Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“ A u nás se nikdo ani nedováží oponovat tvrzení, že v Srebrenici se odehrála největší masová vražda po Druhé světové válce a nebylo to vraždění vyhnaných Němců. Přitom Druhá světová válka jak známo skončila 8. května 1945. (Čtenář Rudolf Kofler, Graz).

V Srbsku byla odstartována restituce – první navrácení!

Právník Nikola Bozic (uprostřed) s předsedou podunajských 
Švábů Antonem Ellmerem (vpravo) a Josefem Springerem 
(vlevo). Foto: Maurer/Sudetenpost/Volksblatt
To co se v Česku, na Slovensku a v ostatních vyháněčských státech kategoricky odmítá a je považováno za hrozbu pro celé státní uspořádání, není jinde zřejmě považováno za problém. V Srbsku se právě naplno rozjíždí rehabilitace a restituce podunajských Švábů, jež byli vyvlastněni a vyhnáni po Druhé světové válce. Odpovídající zákon byl usnesen již v roce 2011. Ovšem tomu, že to Srbsko bude s lítostí projevenou skutky a se smířením s bývalými spoluobčany skutečně myslet vážně, mnozí vůbec nechtěli věřit. Proto si tedy ani nepodali žádost na rehabilitaci a restituci. A ti, kteří tak již učinili, mohou nyní čerpat plody této aktivní politiky smíření. V Rakousku byl nedávno úspěšně ukončen první případ restituce. Tři bratři z Horního Rakouska obdrží nazpět pozemek o rozsahu 3000 metrů čtverečních, který se nachází v srbském maloměstě Kula. Pozemek patřil jejich prarodičům. To tedy znamená, že i dědicové mají plný nárok. Právníci Ralf Brditschka a Nikola Bozic ze society Hasch und Partner dokázali úspěšně uzavřít i další případ jedné rodiny z Karlsruhe. V tomto případě šlo celkem o 250 hektarů zemědělské půdy poblíž města Apatin nad Dunají, a sice při ceně 15.000 EUR za jeden hektar – je to tedy značné jmění, které již bylo restituováno. Brditschka, který je mimochodem vnuk jednoho sudetoněmeckého výrobce šperků z Jablonce, a jeho srbský kolega zastupují asi 2200 podunajských Švábů, přičemž 90 procent z nich je z Rakouska a zbytek z Německa, z USA a Kanady.

sobota 7. listopadu 2015

Menšinová politika českého meziválečného státu

Češi hned od počátku republiky považovali za jediný státotvorný národ a nenamáhali se svým největším národnostním menšinám – Němcům a Slovákům – ani v nejmenším zprostředkovat pocit, že nový stát je také jejich
Tomáš Krystlík
Češi chápali nový československý stát oprávněně jako svůj výtvor, avšak již neoprávněně jako své výlučné vlastnictví. Ministerský předseda Karel Kramář na první schůzi Revolučního národního shromáždění prohlásil na adresu národnostních menšin: „Náš stát ovšem bude státem českým…“ To přijalo jednomyslně prohlášení, v němž potvrdilo, že „Československá republika bude státem občansky i národnostně spravedlivým“ a současně dodalo: „…vše to při vůdčím postavení československého národa a jeho jazyka“.

čtvrtek 5. listopadu 2015

Romantizace

Manfred Maurer 
Tisíce lidí z krizových oblastí tohoto světa putují aktuálně přes Rakousko do Německa. Tato uprchlická a migrační vlna znamená jednu z největších výzev pro Evropskou unii. Protože tyto masy nejsou vždy a všude přijímány s otevřenou náručí a nejeden člověk v této zemi spatřuje v záplavě lidí ze vzdálených kultur také problém, bylo možno v minulých týdnech zaslechnout zmínky o tom, jak šlechetně a nesobecky prý Rakušané dříve jednali při příležitosti uprchlických vln. Vedle početného počtu uprchlíků po povstání v Maďarsku v roce 1956 a během balkánských válek v 90. letech minulého století se neustále také poukazuje na poválečnou dobu. Tehdy prý Rakušané sami nic neměli, ale navzdory tomu prý integrovali mnohé národní Němce s mnohem menšími obtížemi, než je tomu dnes právě v této čtvrté nejbohatší zemi Evropy.

neděle 1. listopadu 2015

Čeští historici opět lžou

Tomáš Krystlík 
V článku Odbojáře rozezlily požadavky dědice Czerninů zase čeští historici nehorázně lžou. Například: „,Říšskoněmecké občanství se neudělovalo automaticky ani v uloupeném pohraničí nazývaném nesprávně Sudety,´ upozornil člen Historicko-dokumentační komise Českého svazu bojovníků za svobodu Jiří Jaroš Nickelli.“

Pomiňme, zda území bylo „uloupené“, a nalistujme ve smlouvě mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce z 20. 11. 1938 (č. 300/1938 Sb.) § 1:

„Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c).“