pondělí 15. prosince 2014

Jsou sudetští Němci také „přistěhovalci“ stejně jako Afričané nebo uprchlíci ze Sýrie? (Plus videorozhovor: Integrovaná „Srbka“ nadává na poměry ve Vídni: „Je to tady už jak v Česku!“)

Integrovaná "Srbka", žijící od sedmdesátých let v Rakousku, 
vysvětluje lámanou němčinou v rozhovoru pro rakouskou tele-
vizi, že se v poslední době necítí ve Vídni dobře, protože 
cizinci berou "našim lidem" práci a "všude je to špinavé".
Foto: screenshot YouTube.
Do redakce Sudetenpost přišel následující dopis, který reaguje na oficiální zprávu z rakouského tisku, podle níž již 49 procent obyvatel hlavního města má přistěhovalecký původ – což neznamená nic jiného, než že dotyčné osoby se nenarodily v Rakousku, popř. že jeden z jejich rodičů pochází ze zahraničí. Tato zpráva se samozřejmě opírá pouze o data vycházející z oficiálně hlášených pobytů, ve skutečnosti se ve městě trvale nachází dodatečně velký počet cizinců, kteří zde nemají nahlášeni trvalý pobyt. Sociálně-demokratický starosta Vídně Michael Häupl – vědom si důležitosti blížících se voleb v příštím roce – před několika týdny zalhal zástupcům tisku, když tvrdil, že „dvě třetiny lidí, kteří se přestěhovali do Vídně, přišly z Rakouska“ a že „také u porodů jsme ne vrcholu“. Novináři z deníku Die Presse porovnali jeho tvrzení s oficiálními statistickými údaji a usvědčili starostu ze lži. Například pro rok 2013 z dostupných dat vyplývá, že absolutní přírůstek nových občanů, pocházejících s některé z rakouských spolkových zemí, činil pouze 369 lidí. Zatímco u lidí ze zahraničí činilo pozitivní saldo téměř 22.500 lidí jenom za loňský rok. Cizinci měli na přírůstku obyvatel města za poslední rok podíl 88%. Zatímco v roce 2002 činil počet obyvatel Vídně se zahraničním pasem 16,4 procent, činí dnes podle oficiálních údajů 24,2 procent (toto číslo neuvádí osoby, které získaly rakouské státní občanství).

Městská vládní rudo-zelená koalice také bez přestání zdůrazňuje, že většina těchto cizinců přichází z Německa. Ale ani to není pravda. A také už tito politikové neuvádějí, že to zdaleka pouze nejsou pouze etničtí Němci s německým pasem, kteří se ve Vídni usazují. Počet Němců a "Němců" ve Vídni, která má 1,8 mil.obyvatel, činí 38.000 lidí. Rakousko má mezitím větší podíl obyvatel přistěhovaleckého původu než USA – 17%, resp. 14,3%. (-lb-) 



Přeji si, aby všichni, co nemají papíry, odešli domů, aby tady nezůstali. Protože se tady už dlouho nedá žít. Všude je špína, každý si dělá co chce. Tady se to už nedá vydržet. Šílené...

Bylo to dřív lepší?

Dřív to tady bylo mnohem lepší. V 70. letech, když jsem sem přišla, můj Bože, nikde se tu neválely cíga, podívej, jak to tu vypadá teď.. No teď je ještě brzo, ale odpoledne tu to je totálně zasviněné, to se ani nedá jít kolem. Tak zasviněné je to ve Vídni. V Rakousku to je teď asi jako v Česku, nebo nevím kde. Ať táhnou všichni domů, stále si sem přivádějí nové lidi, berou se mezi sebou, obstarávají si papíry.

Máte už rakouské státní občanství?

Já už ho mám dlouho, můj muž je Vídeňák. Narodily se tu moje děti. A teď sem přicházejí lidi pracovat za 2 eura, berou práci a Rakušané se pak můžou procházet a mají pak čumět jak blbí ne? Podívejte se, kolik je nezaměstnaných. Mladí nemají žádnou práci. A do Vídně přicházejí další lidi.

Proč jste sem přišla?

Já? To už je dlouho, tenkrát nás ze Srbska potřebovali. My jsme byli někdo. Ale teď? Teď mají Rakušané strach z těch samých Tschuschen [hanl. označení cizinců z Balkánu - pozn.]. Stačí jen, aby se takhle někdo pohyboval a oni si hned myslí, že mu chceš ukrást kabelku. No jistě, tak to je. Říkám pravdu, protože jsem ve Vídni už dlouho a vyznám se...

Dopis čtenáře Huberta Rogelböcka z Vídně:

Podle jedné novější zprávy žije ve Vídni asi 49 procent přistěhovalců – to znamená lidí, kteří se nenarodili v Rakousku popř. u kterých jeden z rodičů nepochází ze země. Co to znamená pro nás, sudetské Němce, stejně jako pro všechny ostatní Starorakušany s německou mateřskou řečí, kteří byli vyhnáni se své dědičné země popř. z ní museli uprchnout?

Pokud jsme tedy takzvaní „přistěhovalci“, pak jsme házeni do jednoho pytle s Afričany z Nigérie, Ghany, Senegalu, Eritrey, Somálska, Maroka atd. atd., s Turky, Čečenci, Gruzínci, Afghánci, Romy, Rusy apod., k čemuž se přidávají ještě azylanti. Někteří z těchto přistěhovalců „emigrovali“ zajisté z politických, ale především z hospodářských důvodů a mohou být proto právem označováni za „přistěhovalce“. K tomu patří například velká část Syřanů a Iráčanů, kteří uprchli před nelidským terorem vrahů z IS.

Ale všichni tito lidé z 99,5 procent nikdy nežili v Rakousku a nenarodili se ani v jedné následnické zemi rakousko-uherské monarchie, stejně jako jejich rodiče. Pokud se integrovali nebo se chtějí integrovat, tak jsou většinou i vítáni. Ten, kdo se nechce integrovat, by si měl laskavě rozmyslet, proč se tak neděje, pak by tito lidé měli zvážit, zda by nebylo lepší vrátit se do své vlasti nebo vybrat si jinou zem, která by se pro ně hodila.

Zde je ovšem rozdíl s námi, vyhnanci z vlasti s německým mateřským jazykem. Ti se narodili z 99,9 procent v jedné z následnických zemí c. a k. monarchie popř. jeden z jejich rodičů, kteří mají být taktéž považováni za přistěhovalce. Na rozdíl od prvně uvedených přistěhovalců, kteří k nám přišli jaksi „dobrovolně“, byli vyhnanci z vlasti vyhnáni se svých domovských zemí, ve kterých žili jejich předci po celá staletí, anebo museli uprchnout v důsledku válečného působení Druhé světové války.

K tomu se ještě přidává skutečnost, že jejich otcové, ale především dědečkové, museli za První světové války bojovat za Rakousko – mnoho z nich padlo – popř. bojovali jako státní občané této monarchie. Tyto rodiny platily po celá staletí tomuto Rakousku daně a darovali tomuto Rakousku vynikající vědce, vynálezce, podnikatele, básníky, spisovatele, politiky atd.

A teď jsou tito vyhnanci, a zčásti i jejich potomkové, tlačeni do jednoho pytle s přistěhovalci z Afriky, Blízkého východu, Ruska, atd. To jsme si nezasloužili a odmítáme to. Mělo by se zde explicitně odlišovat, a sice i ve Vídni. Pokud ne, tak pak bychom se měli za to vlastně stydět, protože pak by byli např. také takový Karl Renner, Adolf Schärf, Julius Raab, Viktor Adler, kardinál Christoph Schönborn, Barbara Coudenhove-Kalergi a mnoho dalších stejně tak přistěhovalci. A tohle skutečně chceme?

Například dne 24. září 1919 byli s vyjádřením velkého politování propuštěni sudetoněmečtí poslanci Rakouského národního shromáždění. Tehdejší prezident Karl Seitz, sociální demokrat, mezi jiným prohlásil: „Státně-právní pouto, které sjednocovalo německé sudetské země s republikou Německé Rakousko, je přestřiženo, ale neroztržitelná jsou pouta krve, jazyka, kultury a tradic, která spojují německý národ na jih a na sever od Dyje...“

Tehdy se vědělo, o co jde – dnes nás Vídeň (a zde především místní vláda složená ze sociálních demokratů a Zelených) má za přistěhovalce, jsme házeni do jednoho pytle s ostatními. Je to vlastně smutná kapitola vídeňské politiky.

Krajané jsou vyzváni, aby se na odpovědné činitele města obraceli a dotazovali se jich, jaký mají názor na poměr mezi Starorakušany s německým mateřským jazykem a přistěhovalci?

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. 
Vyšlo dne 11. prosince 2014.