pondělí 12. května 2014

Mají takto podle státního zastupitelství vypadat ideální komentáře k projevům předního německého nacisty?

Lukáš Beer 
Jsou komentáře ke Goebbelsovým projevům
vyhovující?
Jeden bavorský publicista, který se také zajímá o okolnosti našeho trestního stíhání kvůli vydání komentovaných Hitlerových projevů, mne upozornil na české vydání komentovaných projevů říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse před několika lety. Jelikož tento novinář neovládá český jazyk, zajímalo jej, zda publikaci znám a jak lze okvalifikovat úroveň doprovodných (odborných?) komentářů k doslovným projevům tohoto bezpochyby významného muže nacionálněsocialistické Říše. Zpracovali komentáře k projevům profesionální historikové a jak se s problematikou vypořádali?

Rád bych se tedy čtenářům s mými poznatky krátce svěřil. Udělat si totiž spolehlivý úsudek je v tomto konkrétním případě poměrně snadným úkolem.

Kniha vyšla v nakladatelství Naše vojsko hned dvakrát – v letech 2002 a 2009 – a jejími autory jsou pánové Josef Dvořák a Ján Dziak, používající souhrnný pseudonym „J. J. Duffack“. (O jiné knize této dvojice pojednával ve svém příspěvku Tomáš Krystlík).

Samotná anotace ke knize je vskutku zdařilá a prozrazuje, s jakým odborným dílem tu máme čest: „Vybrané projevy Dr. Josepha Goebbelse (29. 10. 1897 - 1. 5. 1945), jednoho z Hitlerových nejvěrnějších spolupracovníků, přinášejí v konfrontaci s kvalifikovaným komentářem nevšední pohled na kulhavého ďábla, který prohlásil, že pravda je mnohokrát opakovaná lež. Zvláště pozoruhodné je hodnocení říšského ministra národní osvěty a propagandy v souvislosti se současnou úlohou masových sdělovacích prostředků... Vymývání mozků totiž nezačalo ani neskončilo s nacistickou érou.“

Ano skutečně, autoři to formulovali trefně, „vymývání mozků nezačalo ani neskončilo s nacistickou érou“ – toho je anotace Našeho vojska a obsah komentářů tajemného „J. J. Duffacka“ k šesti vybraným Goebbelsovým projevům překrásným důkazem. Joseph Goebbels nikdy neprohlásil, že „pravda je mnohokrát opakovanou lží“, to je jen jeden v českém prostředí velmi rozšířený a českými publicisty – a bohužel i některými českými profesionálními historiky – omílaný mýtus. (Podrobný rozbor jsme zveřejnili ZDE.)

O odborné úrovni doplněných komentářů poskytuje přesvědčivý obrázek například tento úryvek z doprovodného textu:

Adolf Hitler v knize Mein Kampf vyložil cíle německého nacionálně socialistického dělnického hnutí, Doktor Joseph Goebbels pro ně získal osmdesát pět miliónů Němců. Předkládáme vám k posouzení i poučení stěžejní Goebbelsův projev, ve kterém vyložil základní zásady svého pojetí propagandy. Následuje příklad jejich praktické aplikace. Ve dvou dalších projevech Goebbels objasnil zásady propagandy rozhlasem a filmem. Konec války znamenal i úpadek nacionálně socialistické propagandy, jak je vidět z posledního projevu, jenž již nemá za cíl posluchače získat, nýbrž prostě odstrašit je hrozbou trestu od poslouchání zahraniční propagandy. Pro nás je ovšem zvlášť zajímavý jeho projev k českým novinářům a kulturním pracovníkům z doby, kdy si vedení Říše začalo uvědomovat, že válka bude asi dlouhá a že ,českomoravskou zbrojovku‘ bude potřebovat. My samozřejmě nemůžeme s ideologií nacionálního socialismu souhlasit, zejména s postojem k Židům a k nižším rasám, ,pololidem‘ vůbec. Vždyť my sami jsme mezi ně byli také zařazeni a určeni k likvidaci!“ 

Není mi známo, že by na autory knihy a vydavatele podal někdo trestní oznámení pro „schvalování nebo bagatelizaci nacistického genocidia“ nebo dokonce pro „založení, podporu a propagaci hnutí směřujícího potlačení práv a svobod člověka“ – a také nemám pochyb o tom, proč tomu tak je. Jistí to důležitá poznámka ("nemůžeme s ideologií souhlasit"), doplněná ahistorickýmu lžemi a podsouváním tvrzení o „pololidech“ nebo o tom, že by Češi „měli být určeni k likvidaci“. Jasné a účinné – otázkou je, zda čtenář tyto posudky, doplněné výmysly, skutečně v kvalitním díle raději nebude chtít postrádat. A cesta českých umělců a novinářů do Říše se konala na podzim roku 1940, podle autorů v době, kdy si prý Říše uvědomovala, že válka bude trvat poněkud déle, než si představovala (...). Dodejme, že doslovné znění Goebbelsova projevu k Čechům jsme na rozdíl od autorů této knihy publikovali na Našem směru ve správném znění v tomto článku.

Autoři však v určitých ohledech vyjádřili k Goebbelsovi paradoxně i sympatie, posuďte sami:

„Nesouhlas s politickým systémem, jehož byl Goebbels hlavním propagátorem, vůbec neznamená, že bychom nesměli ocenit, co je na jeho projevu skutečně pravdivé a co platí i pro dnešek. K tomu nás nevede nostalgie nad jakýmsi historicky neúspěšným politickým systémem nacionálního socialismu. (...) Povšimněte si, jak pečlivě se [dnes] v masových médiích mlčí o tom, že i v demokratické společnosti vládne jen omezený okruh lidí, elita (Zapf, 1965). Nic na tom nemění, že je mase lidí milostivě dovoleno jednou za několik roků hlasovat o tom, kdo koho v této elitě nahradí.“ 

Tedy přímá kritika demokratického společenského zřízení. Ve spojitosti s publikovanými Goebbelsovými projevy takřka procházka po tenkém ledě, není liž pravda?

Naštěstí autoři vzápětí dodávají, že přes veškeré chyby demokracie v současnosti neznáme žádné dokonalejší společenské zřízení, a také nesmí chybět zamyšlení nad tím, jak bylo vůbec možné, že „se z obyčejných Němců, prostých a slušných občanů, stali masoví zabijáci a vrahové“, což je dokládáno na Epsteinově studii aktivity 500 příslušníků záložního policejního praporu, kteří „zastřelili nebo jinak usmrtili 38.000 Židů“.

Kdybych se svého času býval autory inspiroval při vytváření komentářů k Hitlerovým projevům a zabudoval do nich podobné „odborné úvahy“ resp. historické lži, nebyly by dnes (nejspíš) odposlouchávány mé telefonní hovory, nebyl by zablokován můj soukromý bankovní účet a nehrozilo by mi až 10 let odnětí svobody. A jak vidno, obešlo se vydání Goebbelsových projevů hravě bez komentářů profesionálních historiků, kterých se v případě vydání Hitlerových projevů ve svém posudku zpracovaném pro českou policii efektivně domáhal profesionální historik-falsifikátor Jan B. Uhlíř.