pátek 21. února 2014

Vyhnání se nesmí vyplácet

Gernot Facius
Dobré zprávy z České republiky jsou tak zřídkavé jako šest správných čísel v loterii. Takže je třeba mít radost z každého signálu, který neznačuje i když jen malou pozitivní změnu. Takovýto pokrok oznámil nyní pražský ústav pro průzkum veřejného mínění CVVM. Podle něj počet tech, kteří tvrdošíjně trvají na rasistických Benešových dekretech, poklesl: Ze dvou třetin obyvatelstva v roce 2009 na okolo 50 procent. Pro zrušení bylo 14 procent dotazovaných, více než třetina na to neměla žádný názor. Také vyhnání Němců vidí čím dál více Čechů kriticky. Dvě třetiny jej označují za spravedlivé, což je nejnižší hodnota za posledních dvanáct let. 36 procent jej považují za nespravedlivé, před sedmi lety to bylo ještě 28 procent. Především generace ve věku pod třicet let se distancuje od „odsunu“, jak se vyhnání oficiálně říká.

Takže se něco pohnulo a to by se nemělo podceňovat. Ovšem 50 procet zastánců Benešových dekretů je pro stát, který se téměř před čtvrt stoletím ve světem obdivované sametové revoluci zbavil pout komunistické diktatury a patří téměř deset let k Evropské unii, stále ještě závažným skandálem. Ale ani Evropská unie, která Praze otevřela bránu do společenství, nevypadá ohledně kauzy Beneš dobře. Podívejme se nazpět. Mluvčí sudetoněmeckého krajanského sdružení, Bernd Posselt, tehdy ještě spolkový předseda krajanského sdružení, řekl před přesně před dvanácti roky v jednom velmi reflektovaném interview pro „Deutschlandfunk“: „Evropská unie je společenství práva a kdo chce do takového společenství hodnot zatáhnout dekrety bezpráví, ten jedná jako někdo, kdo nakazil funkční systém zpracování dat počítačovým virem. Ohrožuje celý systém zpracování dat a právní společenství EU musí kvůli sobě samotnému trvat na tom, aby takovéto dekrety bezpráví byly před vstupem do EU ostraněny.“ Přesně tak!

Koneckonců byla v roce 1993 vyvinuta kodaňská kritéria, v jejichž popředí stojí demokracie a právní stát, lidská práva a práva menšin. Tato vznešená kritéria se pak nedodržovala, z podstatných částí „Kodaně“ se stal sběrový papír. Pro Česko a také Polsko se zvedly závory EU – z „nadřazeného“ politického zájmu, ačkoliv Evropský parlament třikrát (v letech 1999, 2000 a 2001) vázal podmínky pro vstup na naplnění konkrétních požadavků. Najednou už žádná zmínka o právní propojenosti mezi odstraněním Benešových dekretů a českým vstupem do společenství, kvůli které se politikové německých stran CDU/CSU, především Bavor Edmund Stoiber, nechali oslavovat na setkáních vlasti. Slovní kejkle, taktika volebního boje. Oněch deset poslanců Evropského parlamentu za CSU a devět z CDU hlasovali proti, což se jim počítá k dobru, ale toto chování při hlasování nemohlo už vlak zastavit.

Připomeňme si, že proto, aby se ti zklamaní z vývoje nenakrkli, byla jim podána lžička nové naděje. Nyní, když už je Praha v EU, se prý problém nespravedlivých dekretů bude dát řešit snadněji, rozumným způsobem, v evropském duchu. Tady se doposud jednalo o smělou spekulaci. Intenzivní diskuse mezi intelektuály a mladou generací, ať už jsou jakkoliv potěšující, stojí v protikladu k odepírajícímu postoji zabedněných hlav v Praze. Pro ně zůstávají Benešovy dekrety součástí státní doktríny, jak to ukázal nejenom minulý prezidentský předvolební boj. Maximum vyjití vstříc bylo ono – vágní – politování nad vyhnáním z úst klopýtnutého premiéra Nečase koncem roku 2012 v bavorském zemském sněmu. A to zůstalo také jediným úspěchem pragmatické sousedské politiky Horsta Seehofera, doladěné s vedením Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Zda nebo jak dobře si vůbec nová středolevicová vláda nad Vltavou na Nečasovu diplomacii dokáže vzpomenout, to stojí ve hvězdách. Pro kabinet sociálního demokrata Bohuslava Sobotky má prioritu zvládnutí hospodářských problémů, premiér slíbil sociálně citlivou politiku a „efektivní stát“. Rýsují se paralely v velké koalici v Berlíně. Také tam jsou zcela zaměstnáni vnitropolitickými opravnými pracemi. Nelze rozpoznat zárodek naděje na operativní politiku ve smyslu sudetských Němců. Naopak, jsou vychvalovány „vynikající“ německo-české vztahy a vrací se k formulaci, že budoucnost nesmí být zatěžována problémy pocházejícími z minulosti.

To je šílený argument! Zaprvé nejsou dekrety mrtvé, jak se tvrdí, vyvíjejí stále ještě právní účinek. Zadruhé nesmí vznikat dojem, že se vyhnání vyplácí. Proto není trvání na odstranění nespravedlivých dekretů žádné reakcionářské chování, nýbrž politika orientovaná do budoucnosti. Mírová politika. Už se zapomnělo na to, že se během války v bývalé Jugoslávii tehdejší srbský diktátor Miloševič odvolával na „vzor“ vyhnání sudetských Němců – a že Miloš Zeman, dnešní pán na pražském Hradě, kdysi Izraelcům doporučoval zacházet s Palestinci jako české vedení s Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku? I mezi sudetskými Němci existují tací, kteří zastávají názor, že by se už nemělo déle dupat po Benešových dekretech, protože je to přeci únavné. Bylo by fatální, kdyby se z tohtoto názoru měl stát široký názorový proud. Protože změny v myšlení části české veřejnosti, jak byly vyjádřeny ve výsledku průzkumu veřejného mínění, jsou především následkem neochabujícího vyzývání oficiálních představitelů v Praze, aby se konečně rozešli s nespravedlivými dekrety.

V Evropské unii se připravují na volby do Evropského parlamentu. Účast na volbách v Německu klesala volby od voleb. Z téměř 62 procent v roce 1979 na 43 procent v roce 2009. Zdrženlivost a nezájem občanů nemají pravděpodobně mnoho společného pouze s tím, že neexistuje a nebude existovat žádný „evropský národ“, že bruselská regulační posedlost jde lidem na nervy, že chybí účinné demokratické možnostoi kontroly. Abstinece jedinců oprávněných jít k volbám má svůj kořen určitě také ve zklamání z toho, že EU to s těmi svými „hodnotami“ nebere zase tak vážně. Některé skutečnosti naznačují tomu, že vystupování uskupení, která kladou kritické otázky „Evropě“, učiní konec s „ospalostí německých předvolebních bojů při volbách do Evropského parlamentu“ (Heribert Prantl, Süddeutsche Zeitung). A hodně by se získalo tím, kdyby při tom konečně také došlo k diskursu o duchovně-etickém fundamentu EU. Bernd Posselt pro pražský list Lidové noviny řekl, že vysoce oceňuje, že Miloš Zeman je „jasným Evropanem“. To je přehnaná teze. Vyvěsení vlajky EU na Hradě neudělá přeci z člověka, jenž má ve své mocenské pozici sklony k šovinistickým hrátkám, žádného upřímného „Evropana“.

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 13. února 2014.