pondělí 18. března 2013

Před 70 lety: Moravec o „evropském socialismu“

Moravec na snímku, kdy v lednu 1943
slavnostně zahajuje sérii výstav
"Umění národu".
Následující projev přednesl Emanuel Moravec před 70 lety při příležitosti čtvrtého výročí vzniku Protektorátu. Dne 15. března 1943 hovořil takto k zaměstnancům jednoho pražského zbrojařského podniku. Nastínil českým dělníkům, že dny hospodářského liberalismu se začínají sčítat, ale ani sociální demokracie, ani komunistická ideologie nejsou s to přinést spolehlivou alternativu společenského uspořádání. Sociální postavení českého dělníka a hodnocení lidské práce, tematizované za Protektorátu, stejně tak určité pozitivní změny ve srovnání s první československou republikou, komunističtí historikové po 2. světové válce z pochopitelných důvodů přehlíželi, protože „fašismus“ pro ně představoval reakční zjev snah buržoazie. Dnešní čeští historikové zase Moravcovy „socialistické myšlenky“ stavějí pouze do kontextu snah německého vedení opticky obalit využití českých pracovních sil pro zbrojní průmysl do prázdných „socialistických hesel“ o lepším postavení pracujícího člověka. Stejně tak byl ovšem nasazen pro stejné cíle i německý dělník, který však z naprosté většiny nepociťoval nacionálněsocialistická hesla o jeho důstojném postavení jako pouhá prázdná slova, ale naopak. Moravec se v tomto projevu mimochodem odvolává na hodnocení vedení essenské továrny Krupp, které ze svých vlastních zkušeností zařadilo české dělníky pracující v Říši na první místo mezi nejschopnější a nejpracovitější příslušníky evropských národů. (-lb-)

  Kamarádi práce!

Dnes vzpomínáme čtvrtého výročí Protektorátu ve čtvrtém roce války, která daleko překonala první válku světovou, na kterou se mnohý z vás ještě dobře pamatuje. Nepřišel jsem mezi vás, abych před vámi rozhodil náruč slibů, jak to měli ve zvyku politikové bývalé demokracie. Znám váš těžký životní úděl, kterému válka neulehčila. Prosil bych vás jen, abyste mne vyslechli a sami srovnali a sami se k vlastnímu úsudku dopracovali.

Vývoj dějin jasně ukázal každému soudnému člověku, že po měšťanském věku 19. století nastoupí věk socialistický. Šlo pouze o to, jakým způsobem se tato revoluce provede. Tři revoluční hnutí bojovala o oprávnění dát novému věku formu a obsah a určit tak především vývoj evropských národů: komunismus, sociální demokracie a nacionálně socialistická revoluce.

Kapitál musel být zneškodněn, aniž by byl zničen. Musel se naučit sloužit. Dělník se musel dostat ke svým právům. Darmojedi a lenoši museli být přinuceni k práci. To byly první předpoklady, jež musely být splněny.

Už v prvních letech po první světové válce bylo proto jasné, že komunismus není cestou, která by přelidněnou Evropu vedla do socialistického věku. Komunismus hrozil přelidněné, průmyslové a kulturně vysoko stojící Evropě zmatkem, hladem a zničením. Sociální demokracie ztratila důvěru a byla brzy z toho zápasu vyřazena.

Tu vyrostla německá nacionálně socialistická revoluce, která nedělila národ na proletáře a buržuje, nýbrž na pracující rukou a hlav a na kapitalistické piráty a zbohatlické povaleče, mezi nimiž ovšem vedoucí místo měli Židé. Přitom se ukázalo, že lidé práce tvoří 90% národa. Proto začal Adolf Hitler uskutečňovat socialismus v národní pospolitosti a nikoli třídním bojem, jak to hlásal Žid Karl Marx.

Člověk si může o nacionálním socialismu myslet, co chce, ale v okamžiku, kdy pracující stojí před volbou, za co se postavit a měl-li na vybranou tři možnosti, kapitalistickou demokracii a na ni závislou sociální demokracii, komunismus a nacionální socialismus, musel po úvaze aspoň poněkud rozumně sáhnout po nacionálním socialismu, který dovedl stát zorganizovat bez vážných hospodářských otřesů na socialistických základech lépe než sociální demokracie, jež se nikdy nezbavila kapitalistického poručníkování, lépe nežli komunismus, který se snaží s barbarskou krutostí všechno zničit, co se příčí jeho plánům po dobytí světa, a který je přece konec konců jen nástrojem židovské vládychtivosti.

Prožil jsem první tři roky revoluce v Rusku. Vloni na podzim jsem viděl toto Rusko znovu. Plných dvacet pět let sovětské vlády tam neuskutečnilo ani tolik socialismu, jaký známe z kapitalistických demokracií. Nepomlouvám. O člověka se v sovětském Rusku nikdo nestaral, nejvýš ještě o židovské a Židům poddané držitele moci. Ze tří milionů příslušníků komunistické strany v Rusku je totiž přes milion Židů, kteří mezi komunisty stvořili opět tu lepší třídu ředitelů, komisařů a plnomocníků.

Zámořské kapitalistické demokracie jsou z Evropy vyhnány a nikdo tu po nich netouží, nejméně pracující lid. Evropa stojí dnes před volbou komunismem a skutečným socialismem, který zaručuje Říše, mezi volbou žitím socialismem Říše nebo zemřít ničivým komunismem. Nacionálněsocialistická revoluce ví, že k plnému vítězství socialismu nestačí porazit kapitalismus, nýbrž že je třeba také vyhrát mír a vyhrát jej socialisticky lépe než to dovedla kapitalistická „demokracie“, než to uměla sociální demokracie a hlavně než to udělali bolševici.

Nacionálnímu socialismu nebylo přáno uskutečnit na poli sociálním vše, co měl v plánu. Zabránila mu v tom přechodně válka. Velkoněmecká Říše a s ní celá Evropa budou v sociální oblasti po této válce budovat dále. Z přísně organizovaného válečného hospodářství Říše není žádného návratu k oněm zbytkům hospodářského liberalismu, které se před touto válkou mohly ještě udržet. Po této válce nacionálněsocialistická revoluce přestaví válečnou výrobu na výrobu výstavby socialistické. Evropa se může zítra sjednotit jen na základě socialistického řádu. Kdyby v tom směru neměla dnes už Říše zcela přesné plány a jejich provedení zjištěno, všechna odříkání a všechny oběti německého národa by byly marné.

Tato válka není válkou o moc, nýbrž válkou o správný řád pro 450 milionů Evropanů. Je to válka za uskutečnění evropského socialismu. Kapitalistická demokracie vyvolávala napětí mezi národy a státy, komunismus vyvolával napětí mezi jednotlivými vrstvami v národech. Jako se podařilo nacionálnímu socialismu odstranit uvnitř národa třídní boj, tak pevně věřím, že se mu podaří navždy zažehnat také napětí mezi evropskými národy a státy.

Nacionální socialismus je přírodním zákonům lépe přizpůsoben a tím i silněji nežli sociální demokracie a komunismus. On je to pravé, co Evropa potřebuje k zítřejšímu trvalému míru, který bude mírem sociálním. Jiný ani být nemůže. Kdyby tomu někdo z vás ještě nevěřil, stačí, budete-li o tom, co jsem vám pověděl, uvažovat. Nezapomínejte, přátelé, že nacionální socialismus neodmítá lásku k národu a k vlasti jako komunismus. Nechce od vás, abyste zradili národ. Žádá pouze, abyste mu pomohli probojovat až do vítězství tento těžký boj a po boji abyste mu znovu stejně horlivě pomáhali v budování socialismu.

Český dělník si rozumí s dělníkem německým, měli vždy společný způsob života, společné starosti a společné tužby. Dnes mají k tomu ještě společnou Říši, která v socialismu vidí svou životní sílu. V uplynulých čtyřech letech jsme nahlédli do mnohého, co už vytvořil nacionální socialismus. Zítra poznáte více, a poznáte to proto, poněvadž na všem budete mít podíl. Vše to, co má našim dětem zajistit budoucnost v krásném sociálním řádu, bude také vykoupeno vaším potem a zdoláno vaším úsilím.

Naráží-li nacionální socialismus a u nás naše vláda na nepochopení určitých intelektuálních kruhů, není se co divit. Jde o třeba vysoce školené, ale nevzdělané vrstvy, které se vždy dívaly na dělníka zvysoka. Tomuto panstvu je nacionální socialismus málo nóbl. A to je právě pro nás dobrým znamením, že nebloudíme. Kdyby nás vzdělanečtí nafoukanci chválili, jako kdysi si pochvalovali vlády v kapitalistické demokracii, museli bychom mít starost a pochybovat o ideách, za které se stavíme. Patříte všichni k veliké armádě práce, jež se bije potem a oběťmi za lepší Evropu. Podle zpráv, které mám, si vás Říše cení jako jedny z nejlepších vojáků práce. To je kapitál do budoucnosti jak pro vás, tak pro celý český národ. Jsme vám za to vděčni. Jsme na vás hrdi.

Přeji vám mnoho zdaru a děkuji vám za vaše ušlechtilé úsilí jménem pana státního presidenta, jménem vlády děkuji vám za náš národ, za naši krásnou otčinu, děkuji vám jménem veliké evropské socialistické revoluce, které věřím a které sloužím jako upřímný socialista.