čtvrtek 17. ledna 2013

Co zapomněl v rozhlase říci ředitel Židovského muzea Leo Pavlát

Lukáš Beer
American Jewish Committee
Ředitel Židovského muzea Leo Pavlát promlouval v úterý v Českém rozhlase. Těžce mu leží v žaludku OSN. Má na svůj názor právo. K jeho hanopisu na adresu OSN se však zaslouží uvést některá upřesnění. Pavlát se na vlnách Českého rozhlasu vyjadřuje téměř výlučně k otázkám židovského života, zabývá se státem Izrael a píše o antisemitismu. Že jeho kritika OSN bude logicky zapadat do této tematicky vyhraničené oblasti, se v jeho případě dalo tedy očekávat. Stejně tak se z určitých všeobecně známých důvodů dalo očekávat, že Pavlát nebude zrovna dvakrát překypovat náklonností vůči oné mezinárodní organizaci.

Pokud někomu z čtenářů neříká jméno nevládní organizace UN Watch  vůbec nic, nemusí se za to vůbec stydět, není určitě jediným mezi námi. Panu Pavlátovi se prý „dostal do ruky“ text „Nejhorší rozhodnutí OSN v roce 2012“. Jeho autorem je, jak doslovně uvádí Pavlát, „nevládní organizace UN Watch, která ze Ženevy monitoruje dodržování lidských práv ve světě“. Že je ale poslání této organizace velmi, velmi specifické a že předmětem dodržování lidských práv se pro funkcionáře této organizace stává přednostně jediné etnikum na zemském povrchu,  nám pyšný ředitel nejnavštěvovanějšího muzea České republiky v této chvíli neprozradil...

Tak copak se lidem z UN Watch na OSN nelíbí? Zkraťme to: „súdánský genocidní režim“, „komunistické režimy Kuby a Číny stojící za masovým vrahem Asádem ze Sýrie“ a přijetí Venezuely, Pákistánu a Etiopie do rady OSN. Největším pokrytectvím OSN má ale být, že si ve Valném shromáždění loni dovolila vydat 22 kritických rezolucí týkajících se Izraele, zatímco pouze jedna kritická rezoluce byla věnována Sýrii, další byla pokárána Severní Korea a státy Írán a Barma.

Na půdě OSN se z pohledu UN Watch jeví jako nejvíce hanebná osobnost Richard Falk, americký Žid, který od roku 2008 zastává funkci zvláštního vyslance Rady OSN pro lidská práva v otázce Palestinských autonomních oblastí. V roce 2011 se Falk vyslovil proti vojenské podpoře libyjské opozice, protože podle něj nebyl „stupeň útlaku“ v Libyi závažnější než v jiných autoritářsky vedených zemích světa. V roce 2007 srovnal Falk politiku Izraele vůči Palestincům s politikou nacionálního socialismu vůči Židům. „OSN ovšem takový představitel nevadí“, pokračoval Leo Pavlát v rozhlasovém vysílání, „stejně jako Alfred De Zayas coby nový expert Rady OSN pro lidská práva, obdařený zvláštními pravomocemi.“ A čím se tato druhá osoba negativně projevila pane Pavlasi?: „De Zayas je přitom oblíbencem popíračů holocaustu – a ne nadarmo: ve svých knihách o druhé světové válce označuje Němce za oběti a spojence bojující proti nacistům za válečné zločince.“

Kdo je proboha tato ostuda OSN, tenhle Alfred de Zayas?!?

Americký odborník na mezinárodní právo, historik a autor, který se v roce 2012 stal zvláštním referentem OSN pro podporu demokratického a spravedlivého mezinárodního pořádku. Už v roce 1981 pracoval jako právník v centru pro lidská práva u OSN v Ženevě a později až do roku 2003 v kanceláři Vysokého komisaře pro lidská práva OSN, působil pak mj. ve výboru OSN proti mučení a ve výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace. De Zayas je členem Amnesty International a v roce 2005 patřil k signatářům „Appel de Blois“, který odmítá jakýkoliv státní zákrok do historického bádání a především směřoval proti francouzskému „Loi Gayssot“, jenž hrozí trestem za „popírání holocaustu“. Ve svých knihách a článcích se de Zayas zastává lidského práva na mír. Angažuje se v International Bill of Rights Association, mezinárodní iniciativě odborníků na lidská práva, jež po celém světe sbírá podpisy pro aktualizované prohlášení o lidských právech, které si pokládá za cíl zřízení mezinárodního soudního dvoru pro lidská práva.

Ve svých dílech se zabýval doposud tématikou vyhánění etnických a národnostních skupin na evropské půdě od 20. století dodnes, týkajícího se Poláků, Čechů, Slováků, Rusů, Srbů, Chorvatů, Slovinců, Ukrajinců, Židů, Cikánů, Němců aj. Vypracoval vědecké studie o etnických čistkách v bývalé Jugoslávii, o genocidě spáchané na Arménech, o turecké invazi na Kypru a o americké základně Guantanamo (navrhoval, aby USA vrátily základnu Kubě). Protestoval svého času také proti válce v Iráku. De Zayas kritizoval některá jednání Spojenců za 2. světové války jako odporující mezinárodnímu právu a soustředil se zejména na válečné zločiny Rudé armády ale také i ozbrojených sil USA a Spojeného království. V roce 1996 se zapojil do debaty o holocaustu, když mezi jiným tvrdil, že Němci nejsou zatvrzelí antisemité už jen proto, že Bismarck měl kolem sebe mnoho Židů a za 1. světové války mnoho Židů sloužilo a padlo také v německé armádě.

Zdá se, že rejstřík provinění profesora de Zayase je tedy docela obsáhlý.

A teď si na závěr objasněme něco, co je Leo Pavlátovi moc dobře známo, co ale nepokládal za vhodné svým posluchačům v rádiu zmiňovat.

Kdo jsou tedy vlastně oni „mravokárci“ z UN Watch?

Tato organizace byla v roce 1993 založena výborem American Jewish Committee (AJC), je tedy jeho odnoží. UN Watch se zaměřuje na dle jejího názoru disproporcionální a neférovou kritiku izraelského státu. K prosazení svých cílů zásobuje tato organizace Radu OSN pro lidská práva a komisi pro lidská práva různými statementy a šíří články v médiích, která mají vysoké náklady.

A co je hlavním mottem Americko-židovského výboru?

„Být ochráncem blaha a bezpečí Židů v USA, v Izraeli a na celém světě. Posilovat principy pluralismu jako nejlepší obrany proti antisemitismu a jiným omezenostem po celém světě, zlepšovat kvalitu židovského života v Americe zajištěním trvání židovského života a prohlubování svazků mezi americkými a izraelskými Židy.“

Organizace AJC zřídila hlavní kancelář v New Yorku a 33 dalších poboček v USA, ale i další kanceláře v Berlíně, v Ženevě, Varšavě a v Jeruzalémě. A v neposlední řadě lobbyistickou pobočku v Bruselu. Při příležitosti stého výročí založení organizace v roce 2006 promluvil na slavnosti americký prezident Bush a německá kancléřka Merkelová.

Lze od odnože této organizace očekávat snahu objektivně hodnotit stav dodržování lidských práv na Blízkém východě?